Britské publikum se pobavilo. Právě peníze patřily k hlavním argumentům kampaně za brexit. Hlavním tahákem jejího vůdce Nigela Farage tehdy bylo, že odvody do EU se přesměrují do britského zdravotnického systému. To se ale nestalo, protože Británie po vystoupení z EU zaznamenala propad HDP, a tím i daňového výnosu. Jak by řekl někdejší český premiér Bohuslav Sobotka, sliby Farage nebyly zasazeny do reálného ekonomického rámce a později v konfrontaci s realitou neobstály.

Babiš ovšem možná nechtěně pojmenoval evropský plán B. B jako Británie. Unie chce dál vést dekarbonizaci, posilovat obranu, méně spoléhat na USA, pomáhat Ukrajině a jednou financovat její obnovu i přijetí z peněz rozpočtu na roky 2028 až 2034. To ale nepůjde, když je jedna kapsa prázdná, druhá zadlužená a čistí plátci se do dalšího placení nehrnou.

Návrat velkého přispěvatele by se hodil. Jenže Británie není bankomat a její voliči nejsou rozpočtová rezerva. Ani labouristická vláda neznamená, že Londýn přinese do Bruselu šek a omluvenku za nepřítomnost. Stavět budoucnost Unie na návratu Britů by bylo stejně odvážné jako kdysi stavět britské zdravotnictví na odchodu z Unie.

A co bude po roce 2028 u nás? Možná nebudeme křísit EU, ale jiný mnohonárodnostní útvar. Petr Pavel chce restaurovat Habsburky a v projevu si nemůže vzpomenout, proč slavíme 28. října. Na Staroměstském náměstí je už přes dva roky zpátky Mariánský sloup, v Karlíně bude maršál Radecký a ve Strakovce bude už možná v roce 2029 Rakušan. Jen jestli v tom scénáři nejsme bohatší nevěsta my. Česko má nyní veřejný dluh vůči HDP na úrovni 43 %, Rakousko má skoro dvojnásobek. Deficit vůči HDP máme kolem 1,5 %, Rakousko 4,2 %. Nezbývá než se modlit, ať už teď s Babišem, nebo později s Rakušanem a Grolichem, abychom se do roku 2033 už Rakousku dál nepřibližovali, ať už teď zadlužováním, nebo později přijetím eura, nebo tím, že náš plán B bude hlavní město blíže Vídni, tedy v Brně. Brr.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR