-  

Vstupní prohlídky - úhrada

Od 1.4.2012 je zaměstnavatel povinen uhradit vstupní prohlídku uchazeči o zaměstnání, kterého přijal do pracovněprávního vztahu /pokud se s ním ve věci úhrady nedohodl jinak nebo právní předpis nestanoví jinak (§ 59 odst. 2 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách)/.

/Pokud jde o časté dotazy, týkající se povinnosti vstupní lékařské prohlídky – tato povinnost nově vyplývá z ustanovení § 59 odst. 1 písm. b) – „osoba ucházející se o zaměstnání  se považuje za zdravotně nezpůsobilou, pokud se před vznikem pracovněprávního nebo obdobného vztahu nepodrobí vstupní lékařské prohlídce“. Toto ustanovení je třeba vnímat v souvislosti s ustanovením § 98 odst. 1, které stanoví –„Pracovnělékařské služby lze poskytovat podle dosavadních právních předpisů upravujících poskytování závodní preventivní péče nejdéle po dobu 1 roku ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Tím není dotčena  povinnost zaměstnavatele hradit závodní preventivní péči v rozsahu stanoveném pro pracovnělékařské služby podle tohoto zákona, a to ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona“.

/Z uvedeného vyplývá, že zákon poskytuje lhůtu do 31.3.2013 – v současné době se již připravuje změna ustanovení § 59 odst. 1 písm. b), která povinnost vstupní prohlídky omezí)./

Zákon tedy stanoví povinnost, ale nikoliv termín, tj. zaměstnanec má právo na úhradu nákladů vynaložených na vstupní lékařskou prohlídku bezprostředně poté, kdy s ním byl uzavřen pracovněprávní vztah. Pouze na základě individuální dohody zaměstnavatele a zaměstnance je možné dohodnout něco jiného. V individuální dohodě je samozřejmě možné dohodnout, že vstupní prohlídka bude uhrazena na účet zaměstnance společně s první výplatou.

Z uvedeného je zřejmé, že pokud bylo v kolektivní smlouvě sjednáno, že vstupní prohlídka bude zaměstnanci uhrazena např. až po uplynutí zkušební doby, toto ujednání s účinností od 1.4.2012 pozbývá významu, neboť platí zákonná úprava. Jiný výklad by znamenal nepřípustné omezení práva zaměstnance založeného právním předpisem.

Právní úprava neukládala a neukládá zaměstnavateli, aby uchazeči o zaměstnání poskytoval zálohu na úhradu vstupní prohlídky.

Úprava úhrady vstupních prohlídek vnitřním předpisem zaměstnavatele je možná, ale pouze v intencích zákona, tj. vnitřním předpisem nelze stanovit, že vstupní prohlídka bude hrazena až např. společně s první mzdou zaměstnance ve výplatním termínu nebo že za určitých podmínek nebude zaměstnanci uhrazena vůbec.

Preventivní pracovnělékařské prohlídky a pracovnělékařské prohlídky při změně sjednaného druhu práce, pracovních podmínek nebo zdravotního stavu zaměstnance – úhrada

Zaměstnavatel byl a je povinen zajistit pro své zaměstnance na své náklady poskytování pracovnlékařské péče, a to na základě smlouvy nebo smluv s poskytovateli pracovnělékařské péče. Nic tedy nebrání tomu, aby si zaměstnavatel s poskytovatelem pracovnělékařské péče dohodl, že prohlídky či vystavení posudků bude účtovat přímo zaměstnavateli, a to na základě dokladů požadujících prohlídku (posouzení způsobilosti k výkonu práce) vystavených zaměstnavatelem a lékaři předložených zaměstnancem. Tím zcela odpadne potřeba vyplácet zaměstnancům zálohy na náklady preventivních prohlídek či vystavení posudků.

Pokud se ovšem zaměstnavatel s poskytovatelem nebo poskytovateli pracovnělékařské péče nedohodne na fakturování těchto prohlídek, bude zaměstnavatel skutečně povinen poskytovat zaměstnanci zúčtovatelnou zálohu na úhradu těchto prohlídek. Uvedené lze dovodit z § 101 odst. 6 zákoníku práce, kde se stanoví, že náklady spojené se zajišťováním bezpečnosti a ochrany zdraví při práci je povinen hradit zaměstnavatel; tyto náklady nesmějí být přenášeny přímo nebo nepřímo na zaměstnance.

Ve smlouvě o poskytování pracovnělékařské péče je možné dohodnout i to, k jakému poskytovateli bude zaměstnanec vysílán na odborná vyšetření (např. sluch při riziku hluku).

Úhradu ostatních pracovnělékařských prohlídek je možné upravit ve vnitřním předpisu zaměstnavatele, ale opět pouze v intencích zákona, tj. není přípustné stanovit, že absolvované prohlídky budou zaměstnavatelem uhrazeny až po určité době, tj. určitou dobu ponese tyto náklady zaměstnanec ze svého.

Volba lékaře

Právní úprava účinná do 31.3.2012 nezakládala právo volby lékaře nebo zdravotnického zařízení, pokud se jednalo o závodní preventivní péči, tj. vstupní i periodické preventivní, mimořádné preventivní, řadové i výstupní lékařské prohlídky. Uvedené vyplývalo z § 9 odst. 2 zákona č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, který zněl takto:

„(2) Občanům s výjimkou osob ve výkonu zabezpečovací detence, vazby a ve výkonu trestu odnětí svobody se umožňuje volba lékaře, klinického psychologa a zdravotnického zařízení. Možnost volby se netýká závodní preventivní péče podle § 18a a zdravotnických zařízení v případech, kdy jsou tato zařízení příslušným orgánem ochrany veřejného zdraví stanovena k provedení protiepidemických opatření. Možnost volby se také netýká vyšetření osoby lékařem ke zjištění, zda ji lze umístit do policejní cely nebo je nutno ji z ní propustit.“

Ani po 31.3.2012 nezakládá právní úprava možnost volby poskytovatele pracovnělékařské péče. Uvedené vyplývá z § 29 odst. 2 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotnických službách, který zní:

„(2) Možnost volby poskytovatele a zdravotnického zařízení se nevztahuje na

a) zdravotnickou záchrannou službu a poskytovatele, ke kterému poskytovatel zdravotnické záchranné služby pacienta převáží,

b) pracovnělékařské služby,

c) nařízenou izolaci, karanténu nebo ochranné léčení,

d) osoby umístěné v policejních celách zřízených u útvarů Policie České republiky; tyto osoby si mohou na své vlastní náklady přizvat k poskytnutí zdravotních služeb zvoleného zdravotnického pracovníka,

e) osoby ve výkonu vazby, trestu odnětí svobody, zabezpečovací detence, v zařízení pro zajištění cizinců nebo v přijímacím středisku,

f) osoby, jejichž zdravotní stav je posuzován pro účely poskytování služeb v oblasti zaměstnanosti19) a pro účely sociálního zabezpečení20),

g) vojáky v činné službě za podmínek stanovených zákonem o vojácích z povolání,

h) případy, kdy jiný právní předpis stanoví posuzujícího poskytovatele, nebo jde-li o určení poskytovatele osobou k tomu oprávněnou na základě jiného právního předpisu.“

Zaměstnavatel byl a je povinen zajistit na základě smlouvy poskytovatele pracovnělékařské péče (dříve lékaře závodní preventivní péče) a uchazeči o zaměstnání a zaměstnanci jsou povinni se podrobit pracovnělékařským prohlídkám u tohoto lékaře.

Zákon č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách ve svém § 54 odst. 2 písm. b) umožňuje výjimku týkající se vstupních a ostatních pracovnělékařských prohlídek takto:

„(2) Zaměstnavatel pro výkon práce na svých pracovištích

b) může, jde-li o práce zařazené pouze do kategorie první podle zákona o ochraně veřejného zdraví a není-li součástí této práce činnost, pro jejíž výkon jsou podmínky stanoveny jinými právními předpisy, zajišťovat provádění pracovnělékařských prohlídek a posuzování zdravotní způsobilosti k práci na základě písemné žádosti u poskytovatele uvedeného v odstavci 1 písm. a), který je registrujícím poskytovatelem zaměstnance nebo uchazeče o zaměstnání; ostatní pracovnělékařské služby podle § 53 odst. 1 zaměstnavatel zajišťuje prostřednictvím poskytovatele uvedeného v odstavci 1, s nímž uzavřel písemnou smlouvu,“.

Ze shora uvedeného je zřejmé, že uchazeč o zaměstnání ani zaměstnanec si nemůže sám rozhodnout, kterého poskytovatele zdravotních služeb navštíví.

Zaměstnavatel je podle § 103 odst. 1 písm. d) zákoníku práce povinen sdělit zaměstnancům, který poskytovatel pracovnělékařské péče jim poskytuje pracovnělékařskou péči, jakým druhům očkování a jakým preventivním prohlídkám a vyšetřením souvisejícím s výkonem práce jsou povinni se podrobit. Pokud jde o uchazeče o zaměstnání, je situace obdobná, tj. zaměstnavatel je povinen ho informovat, u koho má vstupní prohlídku absolvovat v případech stanovených právním předpisem, resp. v ostatních případech, kdy ji v období od 1.4.2012 do 31.3.2013 vyžaduje (viz výklad MPSV).

Pokud zaměstnanec přes shora uvedené předloží zaměstnavateli posudek nebo doporučení jiného poskytovatele zdravotních služeb, než je poskytovatel, kterého zaměstnavatel pro své zaměstnance nasmlouval, nevzniká zaměstnavateli povinnost vystavení takového dokladu zaměstnanci uhradit, neboť takový posudek, potvrzení či doporučení pro něho není závazné a náklady vynaložené na jeho pořízení tedy nelze označit jako náklady vynaložené na poskytování pracovnělékařské péče, tedy náklady na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci..

Povinnost uhradit vystavení takového dokladu by zaměstnavateli vznikla pouze v případě, že by s takovým dokladem nakládal tak, jako kdyby se jednalo o doklad vystavený nasmlouvaným poskytovatelem pracovnělékařské péče, a to ještě jen v období do 31.3.2013 s ohledem na výklad MPSV. Po tomto datu by již s ohledem na znění zákona č. 373/2011 Sb. nebyl takový postup přípustný vůbec. Uvedené vyplývá např. z § 41 odst. 1 písm. a), b), f), § 45, § 52 písm. d) a e) zákoníku práce, kde se výslovně stanoví, že posudek nebo doporučení musí být vystaveno poskytovatelem pracovnělékařské péče.

Na závěr je třeba uvést, že obdobná situace byla i do 31.3.2012.

Zdroj: ZS ČR