Dne 14. 3. 2011 se na Ministerstvu spravedlnosti konalo připomínkové řízení k návrhu občanského zákoníku, konkrétně k návrhu společných, přechodných a závěrečných ustanovení /§ 2957 – 3020 návrhu zákona/. Jednání se konalo za účasti zástupce Zemědělského svazu ČR, který uplatnil své připomínky jak prostřednictvím Konfederace zaměstnavatelských a podnikatelských svazů, tak i Hospodářské komory ČR.

Ze zásadních připomínek ZS ČR je třeba primárně poukázat na připomínky k návrhu ustanovení § 2999 a následující, který se týká dlouhodobého a často jen velmi obtížně řešitelného problému vztahu stavby ve vlastnictví zemědělského podniku k pozemku ve vlastnictví soukromého vlastníka. Tyto stavby byly v minulosti postaveny na pozemcích soukromých vlastníků na základě některého z tzv. zvláštních užívacích práv organizací k majetku v soukromém vlastnictví. V současné době platná právní úprava tento problém výslovně neřeší a soudní judikatura dovodila, že zůstává zachován nájemní vztah ze zákona, není však řešena výše nájemného u pozemků, které byly vyňaty ze zemědělského půdního fondu. V těchto případech probíhají dlouholeté vleklé spory o výši nájemného a z těchto důvodů bylo také navrhováno, aby nový občanský zákoník upravil přesný právní režim a to v podobě např. nájemního nebo obdobného vztahu včetně stanovení výše nájemného. Tento návrh nebyl předkladateli akceptován a to s odůvodněním, že navrhovaná právní úprava by byla v rozporu s liberálními principy navrhované právní úpravy s tím, že nelze dvěma vlastníkům vnutit zákonem nějaký smluvní vztah, který si mohou vyřešit sami, pokud nikoliv, pak lze toto řešit prostřednictvím bezdůvodného obohacení. S tímto návrhem předkladatelů návrhu zákona se nelze ztotožnit, neboť návrh na jiných místech velmi detailně upravuje určité vztahy a za tohoto stavu bude absence konkrétní právní úpravy působit potíže s tím, že v soudní praxi se často vyskytují rozpory v otázce výše nájemného. Navíc odkazovat na institut bezdůvodného obohacení není zcela na místě, neboť institut bezdůvodného obohacení již dle svého názvu evokuje jakýsi protiprávní stav, zde však soudní judikatura jednoznačně dovodila, že se nejedná o neoprávněnou stavbu. Z těchto důvodů je třeba tuto připomínku svazu nadále uplatňovat v dalším procesu projednávání návrhu nového občanského zákoníku.

Obdobně je třeba postupovat u dalšího zásadního připomínkového okruhu vztahujícího se k návrhu ustanovení § 3003 odst. 2. Dle navrhované právní úpravy, bylo-li vlastnické právo k pozemku převedeno na třetí osobu, která při nabytí vlastnického práva k pozemku byla v dobré víře, že stavba je součástí pozemku, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. Zásadní připomínka svazu byla v tom, že se bude jen velmi obtížně prokazovat či vyvracet tvrzená dobrá víra nabyvatele, zejména v případu staveb, které nejsou zapsány v katastru nemovitostí jako jsou např. cesty, posklizňové linky apod. Jedná se tudíž o stavby, které dle katastrálního zákonu nepodléhají zápisu do katastru nemovitostí a které zemědělský podnik nezbytně potřebuje pro svou činnost. Ani tato připomínka nebyla akceptována a to s odůvodněním, že cesta není stavbou / dle výkladu katastrálních úřadů se však o stavbu jedná, a to o stavbu, která nepodléhá zápisu do katastru nemovitostí/ a v případě např. posklizňových linek by nabyvatel nemohl tvrdit, že byl v dobré víře, že je stavba součástí převáděného pozemku. Realita v praxi je však zcela opačná než předpokládají předkladatelé a vznesenou zásadní připomínku je třeba v dalším  procesu projednávání předmětné legislativní předlohy i nadále uplatňovat. Návrh sice upravuje náhradu ve výši ceny stavby, toto ovšem neřeší důsledky ztráty stavby např. z hlediska podnikatelského záměru zemědělského podniku nehovoře o dalším vleklém sporu, který by se týkal výše náhrady. O spornosti navrhovaného ustanovení svědčí i skutečnost, že obdobnou připomínku, která se přirozeně týká jiných staveb než zemědělských, vznesla v připomínkovém řízení  i řada dalších subjektů.

Další  vznesená připomínka se týká zachování stávajících nájemních smluv k zemědělským pozemkům a to i po účinnosti nového občanského zákoníku. Předkladatelé toto sice deklarují v důvodové zprávě, ale s odkazem na nájemní vztah k zemědělské půdě dle zákona o půdě, tj. zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů. Problém spočívá ve skutečnosti, že tímto zákonem se dnes řídí jen naprosté minimum nájemních vztahů k zemědělským pozemkům. Předkladatelé proto slíbili v tomto duchu upravit i důvodovou zprávu tak, že jasně deklarují, že záměrem zákonodárce je zachovat existenci stávajících nájemních vztahů zemědělské půdy i po účinnosti nové právní úpravy. Přesto lze mít určité výhrady k navrhované dikci příslušného přechodného ustanovení a je třeba zvažovat i upřesnění přímo v textu zákona a nikoliv jen v důvodové zprávě, která není součástí normativního textu zákona. Nicméně jako pozitivní se jeví skutečnost, že základní přístup předkladatelů zde odpovídá záměrům Zemědělského svazu ČR, byť lze mít výhrady k navrhované dikci zákona.

                                                                               JUDr. Marchal Stanislav


Zdroj:  ZS ČR