Příklad 1: Tzv. Ekologická organizace vydala na svých stránkách informaci, že firma XY je největším znečišťovatelem v kraji, protože do životního prostředí vypustila desítky kilogramů PCB. Informaci okamžitě převzal regionální tisk a publikoval ji na titulní straně s obrovskými písmeny, ačkoli byl redaktor ještě včas informován o tom, že to tak není a bude žalován pro nesprávnou informaci. Ten se odvolal na internetové stránky organizace a věc považoval za vyřízenou. Přestože organizace dokázala, že noviny ani ekoorganizace neměly pravdu, trvalo ještě několik týdnů, než s novinách vyšla pod hrozbou trestní odpovědnosti informace o tom, že ono tvrzení bylo mylné. Čtenář příslušných novin si však již dříve zafixoval nesprávnou informaci a redaktor byl hrdina a pozdější uvedení na pravou míru bylo zcela neúčinné. Příčinou celého nedorozumění bylo nesprávné a neodborné hodnocení údajů uvedených v integrovaném registru znečišťování ekologickou organizací. Ta se samozřejmě nikomu neomluvila.

Příklad 2: Jiná tzv. ekologická organizace vydala informační leták k připravované rekonstrukci jedné spalovny odpadů. V letáku bylo uvedeno proti rekonstrukci 10 hlavních argumentů, z nichž pouze jediný byl zčásti pravdivý. Autoři letáku byli na nesprávnou a lživou argumentaci upozorněni, ale ve spolupráci se senzacechtivým tiskem šířili velmi agresivně nepravdivé informace dál a dosáhli toho, že bylo značně znepokojeno obyvatelstvo velkého územního celku. Činnost považovali za součást své předvolební kampaně a pokračovali v ní takovým způsobem, že zástupci MŽP byli při veřejném projednání záměru v procesu EIA ohrožováni fyzickým napadením Kampaň byla regionálními politiky vedena tak, že proti záměru byly zneužity dokonce i děti z mateřských a základních škol. Politici používali dezinformace v tom smyslu, že hovořili o tunách jedů, které budou obyvatelům padat na hlavy z komína spalovny, o tom jak se život obyvatelstva zkrátí ne o tři, ale dokonce o pět let v důsledku rakoviny způsobené spalovnou a podobně. Na veřejnosti se sbíraly (doslova) podpisy pod petici proti spalovně. Přitom spalovna v dané lokalitě 10 let stála, spalovala a nikomu nepřekážela, protože byla provedena podle požadavků BAT. Lokální sdělovací prostředky se samozřejmě do informování veřejnosti jednostranným způsobem zapojily pomocí divokých titulků šířících poplašné zprávy. Přestože ekologická občanská iniciativa šířila takové zprávy dlouhodobě, nebyla dosud za takovou činnost žádným způsobem postižena a ve veřejnosti převládá stav velké dezinformace a občanské nespokojenosti s plánem rekonstrukce spalovny, zejména u osob neznalých problematiky. Ty je potom snadné získat k podpisu petice proti spalovně.

Příklad 3: Ve sdělovacích prostředcích se objevily na několika místech informace o údajně velmi nebezpečném projektu skryté spalovny, maskované jako poloprovozní zkušební linka pyrolýzy odpadů. Profiluje se zde opět nevládní tzv.ekologická organizace, která užívá své webové stránky s řadou dokumentů a nesprávně hodnotí stav věci. Dokonce uvádí i odkazy na oficiální dokumenty, které ovšem běžný návštěvník webu a zejména novinář nečte, protože jde o odborné texty, kterým nerozumí. Málokdo ve veřejnosti je schopen poznat co je pyrolýza a co spalování a nikdo si již dokumentaci EIA nepřečte, jen věří tomu, že to napsala tzv. renomované ekologická organizace. Bohužel i zde dochází k dezinformaci a ke sbírání podpisů pod petici, aniž by podepisující věděli, co podepisují. Bohužel je nutno konstatovat, že se opravdu jedná o pokusnou poloprovozní linku s výkonem na úrovni 1 kbelík za minutu likvidovaných odpadů s tím, že linka má pokusně produkovat směs uhlovodíků jako produkt pyrolýzního, nikoli spalovacího procesu a půjde tedy v podstatě o recyklaci odpadních plastů, ze kterých se bude – obrazně řečeno – vyrábět nazpět nafta. Ve veřejnosti se již začal pomocí dezinformací formovat názor o nebezpečnosti takového provozu a jeho nepřípustnosti v lokalitě za kravínem.

Celkově je možno říci, že se v ČR velice dobře daří neodpovědným dezinformačním kampaním, na kterých vydělávají takzvané ekologické nevládky a živí se známý NIMBY syndrom ve veřejnosti. Je k tomu zneužíván institut procesu EIA, dotažený v ČR k naprosto dokonalému nástroji proti investorům, ne k jejich pomoci. Zatímco Evropská směrnice o EIA ukládá předběžně vyhledávat a projednávat s veřejností možné vlivy některých (velkých) projektů na životní prostředí formou prevence a odstranění možných nepříznivých vlivů, v ČR je systém EIA uveden do praxe tak, že se hodnotí každá bouda pro psa a dokonce i domovní studny a pokud investor předem neprokáže, že i zábradlí u schodů nebo sloup venkovního osvětlení budou natřeny správnou a ekologicky vhodnou barvou, není projekt povolen. Nikdo nebere v úvahu třeba fakt, že průtahy stavby dálnice D11 z Poděbrad do Hradce Králové stály za dobu prodlužování řízení životy desítek lidí na staré silnici č. 11, o stavbě D8 ani nemluvě. Také zásluha ekologických teroristů, jejich činnost je ve svých důsledcích srovnatelná se sebevražednými útočníky talibanců. Tak u nás máme ekotalibance?