Problematiku škod způsobených užíváním honitby, zvěří a na zvěři řeší zákon č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, v části šesté, § 52 – 56. Podle tohoto zákona řeší škody způsobené zvěří poškozený, jako vlastník, nebo nájemce zemědělského pozemku. Jde tedy o vztah poškozeného a uživatele honitby. Žádný orgán státní  správy myslivosti není oprávněn do tohoto vztahu vstupovat, nebo zasahovat.

Pokud jde o vypořádání škod způsobených zvěří, preferuje zákon o myslivosti, vzájemnou dohodu mezi poškozeným           a uživatelem honitby. Znamená to, že poškozený a uživatel honitby se mohou vzájemně dohodnout nejen o výši náhrady, ale také   o formě jejího vypořádání. Náhrada škody způsobené zvěří nemusí být řešena jen v penězích, ale také jinou formou jako například:

-uvedení pozemku do původního stavu

- naturálního plnění (darování zvěřiny aj.)

            O dohodě o náhradě škody způsobené zvěří je zpravidla jednáno až po tom, kdy poškozený uplatní u uživatele honitby nárok (požadavek) na náhradu škody. Základním předpokladem je, že poškozený pozemek je honební. Nehradí se škody způsobené zvěří na pozemcích nehonebních.