Přitom řepka je vzhledem k nárůstu biomasy významným zdrojem organické hmoty a téměř celý rok zakrývá povrch půdy, čímž snižuje její prohřívání a rozklad půdní organické hmoty zejména v teplých dnech. Řepka i meziplodiny při dostatku srážek po zasetí dobře reagují na hlubší prokypření půdy, kdy se uvolní v důsledku intenzivnější mineralizace více živin z půdní zásoby, ale zároveň dochází v teplém letním období ke značným ztrátám vody a uhlíku. Další rizika vznikají při setí do hrudovité půdy po orbě nebo do půdy se špatnou strukturou, na jejímž povrchu se po intenzivních srážkách může vytvořit krusta.