Pěstováním a šlechtěním vznikla u zemědělsky využívaných druhů významná vnitrodruhová genetická diverzita, reprezentovaná šlechtěnými a krajovými odrůdami a dalším genetickým materiálem, které jsou spolu s planými příbuznými druhy označovány jako genetické zdroje rostlin (GZR). Bezpečná konzervace GZR na základě mezinárodně platných standardů je základní činností a nezbytnou podmínkou pro současné i budoucí využití uchovávaných genofondů. Publikace si klade za cíl na konkrétních příkladech plodin popsat metody konzervace a využití především exaktních metod charakterizace vlastností genetických zdrojů. V souvislosti s nástupem rutinního využívání analytických metod dochází k jejich aplikaci také při stanovení nutričních a užitkových parametrů plodin. Molekulární biologie, genetika, proteomika a další metodické přístupy poskytují nástroje, nezbytné pro studium genetických zdrojů.