Tam se nyní zemědělci zároveň obávají, aby počasí nezačalo srážkový deficit dohánět až moc a nepřišly povodně nebo komplikace při sklizni cukrovky a setí obilovin. V horských a podhorských oblastech je situace ještě horší. Mnozí chovatelé už zkrmují zimní zásoby a dobytek, který přes zimu neuživí, budou muset při převisu nabídky, jemuž nepomůže dovoz hovězího ze zemí MERCOSUR, poslat za nižší cenu na jatka.

Ani tím ale výčet strašáků nekončí. Na dveře klepe poslední rok současného sedmiletého období Společné zemědělské politiky. Evropská unie by se chtěla na jejím financování dohodnout do konce roku, jenže členské státy, jak zjišťuje předseda Evropské rady Antonio Costa, nechtějí kromě starých politik platit ještě dluh za plán obnovy, zbrojení a přechod k bezuhlíkové ekonomice.

Zemědělci se proto obávají, že Unie nakonec pod tlakem veřejného mínění upřednostní priority nové a budoucí reforma je postaví před neřešitelný úkol: dělat více za méně peněz. Plnit více environmentálních a klimatických cílů a byrokracie, dostávat méně dotací a zároveň čelit nižším cenám kvůli otevírání trhu nejen Ukrajině, ale také Jižní Americe a dalším regionům s výrazně nižšími standardy.

Podobné dilema řešili i islandští rybáři, když o víkendu odmítli rozhovory o vstupu do Unie. Oprávněně se totiž báli ztráty suverenity nad rybolovnými kvótami, o nichž by po vstupu Islandu do EU rozhodoval místo Reykjavíku Brusel. Zajímavé, jak si země s počtem obyvatel srovnatelným s Brnem dokáže definovat národní zájmy.

Možná bychom to mohli zkusit také, i když je v současném kabinetu na rozdíl od skvadry předcházející ministrů z Brna poskrovnu. Zrovna jsou to ale finance a spravedlnost, takže nám (a to nejen zemědělcům) nezbývá než si od nového rozpočtu EU přát jediné: finanční spravedlnost.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR