Já ji vnímám hlavně jako místo, kde můžeme my zemědělci ukázat výsledky a úspěchy našeho oboru, ale i politikům připomenout problémy. A letos jich není málo. Kvůli suchu a nízkým výkupním cenám, zejména u mléka, přijdou zemědělci na tržbách zhruba o 20 miliard korun. To je skoro tolik, kolik sektor vydělá za dobrý rok. Pokud připočteme, či spíše odečteme dražší pohonné hmoty a hnojiva, nebude o nějakém zisku pravděpodobně řeč. Země živitelka tak letos své zemědělce příliš neživí. A od covidu je kvůli výkyvům cen a nákladů nechává hladovět docela pravidelně.

Uživí alespoň své obyvatele? V některých komoditách ano. I po letošním suchu máme nadprodukci obilovin. Řepku už budeme dovážet, ale mléka máme stále víc, než sami spotřebujeme. Výrazně hůře jsme na tom u vepřového masa, ovoce a zeleniny. A ještě hůř u zpracovaných potravin. Surového mléka vyrobíme dost, zato jogurty, sýry nebo máslo ve velkém dovážíme. Podle toho, co máme skutečně v lednici a na talíři, tedy Česko úplně „zemí živitelkou“ není.

Koho ale naše země živí spolehlivě, jsou obchodní řetězce. Ty tvrdí, že prodej potravin pod nákupní cenou, aby mohly lákat na další akce, je skoro charita pro zákazníka. Zjevně je to však charita, na níž se dá dobře vydělat. A stát při takových slevách navíc vybere méně na DPH, protože daň se odvádí z nižší konečné ceny. Jestli charita, tak ji platíme všichni. Stát i zákazník, který si připlatí na jiném zboží. Nejlepším důkazem o (ne)prosperitě není žádná tabulka marží, ale mapa Česka. Nové supermarkety a diskonty rostou jako houby po dešti.

Po dešti, který si letos zemědělci vymodlili snad u všech svatých, Jezulátka i premiéra. Jenže řetězce mají proti zemědělcům jednu výhodu: k prosperitě déšť nepotřebují. Když u nás neprší, přivezou zboží z míst, kde pršelo. Levně nakoupí, draze prodají.

Zemědělec zasije, doufá, že zaprší, sklidí a doufá podruhé, že za svou produkci dostane alespoň tolik, kolik do ní vložil. Obchodník potřebuje parkoviště, regály a zákazníka. Ani pršet nemusí. Stačí, když prší peníze. I bez Jezulátka.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR