Ta může mít v součtu cenu milionů, ale zemědělec ji jako hlavní výrobní prostředek nechce a nemůže prodávat. Chce a musí na ní hospodařit, ač to není činnost kdovíjak výdělečná a hektar nakoupené půdy se splácí desítky až stovky let. Kdyby britský návrh prošel v původní podobě, dědic by musel prodat pětinu polí, aby měl na daň. Farma by tak po každé generaci připomínala dort, z něhož si stát ukrojí další díl. I proto má po protestech dál zemědělská půda daňovou výjimku: nikoli proto, že by farmáři byli privilegovaní, ale proto, že pole nelze zdanit, jako by šlo o volné peníze.

Britové navíc hospodaří přibližně ze 65 procent na vlastní půdě a jen z 35 procent na pronajaté. V Česku je tento poměr téměř opačný. Britskému farmáři se tedy „pod zadkem“ zhodnocuje jeho majetek, českému zemědělci zase zdražuje pronajatá půda – a spolu s ní roste také nájem, který je každoročním nákladem.

Právě proto současná vláda připravuje zákon, který má hospodařícím zemědělcům umožnit dozvědět se o prodeji půdy a učinit nabídku dřív, než ji od vlastníka koupí spekulant často pod tržní cenou – a směrem k zemědělci naopak začne cenu či nájemné šponovat. Nejde o povinný prodej ani konfiskaci, jak zákon interpretují někteří opoziční politici. Jde o šanci půdu koupit pro toho, kdo na poli skutečně pracuje.

Část opozice a na ni napojených organizací však bije na poplach. Zákon přitom ještě ani neviděli, ale už slibují, že ho shodí ze stolu. Zvláštní je, že stejní ochránci vlastníků půdy mlčeli, když vlastníkům konsolidační balíček zvýšil daň z nemovitosti více než dvojnásobně. Jenže to by politika musela vycházet z racionální diskuse, nikoliv iracionální ideologie, fandovství a antifandovství.

Britové mají Clarksona. My máme Babiše – a hlavně antibabišismus. Proto Britové nemají zákon, který zemědělce poškozoval, a my možná nebudeme mít zákon, který by zemědělcům pomohl. Tak to zkrátka chodí, když je hlavním imperativem nikoliv připravovat dobré zákony pro Česko nebo pro podnikatele, ale co nejvíc uškodit bývalé firmě (a s tím pochopitelně dalším zemědělcům) současného premiéra.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR