Renata Šarjaková, 12. srpen 2026
MF DNES: Brečí kasino nad rozlitým mlékem?

Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů) 

 

Práce v zemědělství není žádná sranda, ale zato se jí někteří rádi zasmějí. Tak třeba když chovatelé dojnic upozorňují, že prodávají mléko za cenu, která nepokrývá náklady, obchodníci se usmívají. Přesněji řečeno se jim ústy svého zástupce vysmívají. Když mlékárny mluví o zneužívání významné tržní síly a nekalých praktikách, usmívají se ještě víc. A proč by ne? Kasino přece nikdy neprohrává a nějaká tržní realita se ho netýká.

Právě „kasino“ je podle mě nejpřesnější označení současného maloobchodního modelu. Obchod rozhoduje, od koho a odkud zboží vezme, kolik za ně zaplatí i za kolik je nabídne zákazníkovi. Od začátku do konce je všechno v jeho rukách. Pokud kasino neřídí úplný analfabet – nebo Donald Trump – vždycky je na konci roku v plusu.

Současné jablko sváru, tedy litrová krabička UHT mléka prodávaná za šest korun, se dá chápat několika způsoby. Jako ekonomický nesmysl, protože litr syrového mléka i přes obrovský meziroční pokles stále stojí přes devět korun (jen samotný obal více než dvě padesát). Jako krácení daně z přidané hodnoty, když se zboží prodává levněji, než bylo nakoupeno. Anebo jako marketingový tahák. Ten se navíc dobře prodává „píárově“ coby pomoc nízkopříjmovým zákazníkům, zatímco zemědělci a potravináři, kteří právě vyrábějí se ztrátou, mohou být někým s mnohem vyšším obratem a ziskem vykresleni jako chamtiví kapitalisté.

Akční mléko je ale především magnet. Zákazník dnes téměř povinně vybaven „klubovou kartou“ si pro něj přijde, ale přihodí taky vejce, mouku a další zboží, na kterém se už obchod zahojí. A proč s klubovou kartou? Protože každý nákup jsou data a každá data pomáhají nastavit ceny tak, aby kasino neprohrálo.

Jeho mluvčí pak mohou v televizních debatách naoko plakat nad koncentrací zemědělství a potravinářství. Jenže i největší „agrobaroni“ jsou proti nadnárodním řetězcům obratem i tržní silou chudí příbuzní. A čím je dodavatel menší, tím snáze se mu diktují podmínky.

Kdyby obchodníkům skutečně vadila koncentrace výroby, bránili by menší domácí dodavatele třeba před levnými dovozy z Ukrajiny či zemí Mercosuru. Proč by to ale dělali, když jejich modelu vyhovuje levně koupit a draze prodat? Tedy kromě akcí, na nichž prodělá někdo jiný.

Říká se, že lepší je špatný obchod než dobrá práce. Dokud to bude platit, bude dobré práce včetně té chovatelů dojnic ubývat. A jednou bude i kasino opravdu brečet – nikoli nad mlékem rozlitým, ale nad tím, které už nemá kdo vyrobit.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR


Hodnocení => průměr 350
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář