Jednou z těch, které politici rádi vytahují, je inflace. Ta bývá spojována také s takzvanými cenami zemědělských výrobců. Pro politika super argument do debaty o tom, jak vše zlevnilo, pro hodnocení ekonomiky farem zásadní údaj, pro běžného zákazníka ale překvapivě málo hmatatelná informace. Mezi cenou, za kterou prodá zemědělec litr mléka nebo kilogram vepřového, a cenou na regálu totiž zeje propast.

Stačí se podívat na květnová data (červnová budou až v pátek). Ceny zemědělských výrobců meziročně klesly o 13,2 %, zatímco potraviny v obchodech jen přibližně o dvě procenta. Mléko je snad nejvýraznější příklad. Zemědělcům se jeho výkupní cena propadla téměř o čtvrtinu, zatímco spotřebitelé za mléko v obchodech platili o 13,1 % více než před rokem. Podobně je na tom vepřové maso – zemědělec prodává levněji, zákazník (mimo akce) nakupuje dráž. Statistiky si neprotiřečí, jen každá měří něco jiného.

Jistě, jsou výjimky. U brambor hraje roli doprodej starých zásob a načasování sklizně raných odrůd, u másla zase agresivní letákové akce obchodních řetězců. To ale nic nemění na podstatě. Zemědělce neživí statistiky ani titulky novin. Živí je účetní závěrka.

A ta letos nevypadá dobře. Pohonné hmoty, energie, hnojiva i mzdy podražily, zatímco výkupní ceny mléka nebo jatečných prasat padají. Menší podniky takovou situaci vydrží několik měsíců, větší možná o něco déle. Pak ale přijde okamžik, kdy se z ekonomického problému stane problém statistický. V tabulkách ubude chovatelů dojnic nebo prasat a politici budou moci oznámit další pokles domácí produkce.

Možná dobrá zpráva pro ty, kteří za každým zemědělským podnikem vidí Babiše a v chovu dojnic „týrání zvířat“. Rozhodně ale špatná zpráva pro venkov, krajinu i potravinovou bezpečnost. A nakonec i pro spotřebitele. Ten se jednou možná bude divit, proč mléčné výrobky podražily o 50 %, když mléko stojí „jen“ o 25 % víc než loni. Jenže až budeme více mléka dovážet než vyvážet, bude už na hledání příčin pozdě.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR