Renata Šarjaková, 2. červenec 2026
MF DNES: Poučení z brexitu: co nám Evropská unie dala a vzala?

Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)

 

Nedávno si Británie připomněla deset let od brexitu, vystoupení z EU. Referendum tehdy rozdělilo zemi na dvě poloviny, které stejně slibovaly světlé zítřky, či stejně strašily. Jedni předpovídali hospodářskou katastrofu, druzí návrat národní prosperity. Po deseti letech se ukazuje, že pravdu neměl ani jeden tábor. Británie se nezhroutila, ale ani se neproměnila v ostrovní ráj. Bruselskou byrokracii z velké části nahradila byrokracie domácí a místo obávaných polských instalatérů řeší Britové pouliční „chirurgy z dovozu“, migraci ze zemí mimo EU, tedy zemí kulturně s Británií naprosto nekompatibilních.

Debaty o EU u nás občas připomínají scénu z filmu Život Briana. Vůdci odboje rozhořčeně líčí, co všechno jim Římané vzali. „Všechno!“ zazní rozhodně. Jenže pak přijde nepříjemná otázka: „A co nám vlastně dali?“ A postupně se přidává vodovod, kanalizace, silnice, lázně, vzdělávání, pořádek i mír. Pointa není v tom, že by Římané byli svatí. Jen svět nebývá černobílý.

Stejně je to s EU. Přinesla nám možnost svobodně cestovat, studovat či podnikat na jednotném trhu. České zemědělství i venkov získaly miliardy na modernizaci, obnovu obcí či krajiny. Ale také narostla administrativa do rozměrů, které připomínají samoúčelnou disciplínu, a některé klimatické ambice začaly nahrazovat zdravý rozum.

Ironií osudu je, že ani brexit před podobnými nápady Británii neochránil. Třeba minulý týden přišli labouristé s představou, že by farmáři měli kvůli záchraně klimatu omezit chov skotu, rozorat pastviny a místo trávy pěstovat čočku jako náhradu masa a řepku na výrobu rostlinného „másla“. Pomineme-li, že tráva roste sama, zatímco čočka i řepka jsou na výkyvy počasí podstatně citlivější, ukazuje to jednu podstatnou věc. Aktivistický politik nebo úředník si svou cestu najde bez ohledu na to, zda sedí v Bruselu, Londýně nebo Praze.

Měli bychom přestat vést nekonečné spory o tom, zda z EU odejít, nebo v ní tleskat každému nápadu. Důležitější je, aby právě podobní úředníci nevymýšleli „spásné“ nápady od stolu a víc se bavili s praxí. My všichni, kdo ještě máme s praxí co dočinění a nechybí nám selský rozum, musíme mít odvahu říkat nahlas, co funguje – a co ne. Skutečný problém totiž není v tom, že existuje EU. Skutečný problém totiž v Unii nenastal ve chvíli, kdy odešla Velká Británie, ale mnohem dřív: když odešel zdravý rozum.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR


Hodnocení => průměr 314
K článku nebyl zatím napsán žádný komentář