Debaty o EU u nás občas připomínají scénu z filmu Život Briana. Vůdci odboje rozhořčeně líčí, co všechno jim Římané vzali. „Všechno!“ zazní rozhodně. Jenže pak přijde nepříjemná otázka: „A co nám vlastně dali?“ A postupně se přidává vodovod, kanalizace, silnice, lázně, vzdělávání, pořádek i mír. Pointa není v tom, že by Římané byli svatí. Jen svět nebývá černobílý.

Stejně je to s EU. Přinesla nám možnost svobodně cestovat, studovat či podnikat na jednotném trhu. České zemědělství i venkov získaly miliardy na modernizaci, obnovu obcí či krajiny. Ale také narostla administrativa do rozměrů, které připomínají samoúčelnou disciplínu, a některé klimatické ambice začaly nahrazovat zdravý rozum.

Ironií osudu je, že ani brexit před podobnými nápady Británii neochránil. Třeba minulý týden přišli labouristé s představou, že by farmáři měli kvůli záchraně klimatu omezit chov skotu, rozorat pastviny a místo trávy pěstovat čočku jako náhradu masa a řepku na výrobu rostlinného „másla“. Pomineme-li, že tráva roste sama, zatímco čočka i řepka jsou na výkyvy počasí podstatně citlivější, ukazuje to jednu podstatnou věc. Aktivistický politik nebo úředník si svou cestu najde bez ohledu na to, zda sedí v Bruselu, Londýně nebo Praze.

Měli bychom přestat vést nekonečné spory o tom, zda z EU odejít, nebo v ní tleskat každému nápadu. Důležitější je, aby právě podobní úředníci nevymýšleli „spásné“ nápady od stolu a víc se bavili s praxí. My všichni, kdo ještě máme s praxí co dočinění a nechybí nám selský rozum, musíme mít odvahu říkat nahlas, co funguje – a co ne. Skutečný problém totiž není v tom, že existuje EU. Skutečný problém totiž v Unii nenastal ve chvíli, kdy odešla Velká Británie, ale mnohem dřív: když odešel zdravý rozum.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR