Vydrží-li přízeň počasí a nebude pršet, je dost možné, že minimálně na jižní Moravě bude 7. července, tedy v době, kdy začíná v Ankaře Summit NATO 2026, po žních. Dá se tak říci, že na včerejším jednání vlády o složení delegace na toto vrcholné jednání Aliance se rozhodovalo vlastně o tom, kdo pojede po žních k Turkovi.

Nás jako zemědělce teď spíš než procenta výdajů na zbrojení nebo tanečky Strakovky a Hradu zajímají naše krátkodobé žně, při kterých žel bohu nesklízíme peníze, ale výsledky celoroční práce. Abychom ale přece jen nějaké ty peníze dostali, budou nás zajímat hektarové výnosy, celková sklizeň, její kvalita – a především realizační cena. Tam se totiž o nějakých „žních“ rozhodně hovořit nedá. Cena obilovin, kterou určuje globální nabídka a poptávka, nikoliv český zemědělec, je zatím nižší než loni i předloni.

Navíc letos ekonomiku pěstování výrazně ovlivňují vysoké náklady především u pohonných hmot a hnojiv. Tyto pro zemědělství zásadní vstupy doslova vystřelily směrem vzhůru v únoru 2026 kvůli konfliktu na Blízkém východě, ze kterého zase profitují zbrojaři, nikoliv zemědělci. Ani mírová smlouva, tedy memorandum o porozumění, protože se vlastně nejednalo o válku, ale speciální čtyřměsíční operaci, neslibuje uklidnění situace. Ačkoliv se Hormuzský průliv má znovu otevřít, po šedesáti dnech se za jeho využití má vybírat speciální poplatek. Donald Trump sice nyní vehementně tvrdí, že ho budou vybírat Američané, nikoliv Iránci, ale to je z pohledu „zdanění“ ropy či hnojiv v podstatě jedno.

Ke skutečnosti, že se v memorandu USA zavazují Íránu vyplatit stovky miliard dolarů jako reparace, už Trump raději mlčí. Co si za ně asi Írán nakoupí? Bude to spíš obilí, nebo další zbraně? Já bych si troufl tipnout, že ať už po žních k Turkovi jede kdokoliv, za rok bude zase nejspíš platit, že ty skutečné žně mají zbrojaři, nikoliv zemědělci.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR