Občanům se zdražuje život, podnikatelům výroba. Zemědělcům ubývají nástroje ochrany rostlin, automobilkám se zakazuje vyrábět to, co si lidé chtějí koupit. To vše ve jménu dekarbonizace. Jinými slovy: vy budete pít vodu. A my? My si občas dáme víno na některém z klimatických summitů, kam přiletíme letadlem, abychom vám vysvětlili, proč vy byste měli jezdit méně autem.

Jak se zdá, ani samotným eurokomisařům už vlastní medicína ale nechutná. Nedávno se totiž objevily zprávy, že jim vadí delší cesty mezi Bruselem a Štrasburkem, protože služební elektromobily vyžadují pravidelné zastávky na dobíjení. Kdo by to býval řekl?

Evropa mezitím zaspala nástup elektromobility o celé roky. Zatímco USA a především Čína budovaly technologie, surovinové řetězce a výrobní kapacity, Evropa vymýšlela regulace. Výsledek? Evropské automobilky vyrábějí dražší a horší elektromobily, než jaké dokáže nabídnout konkurence, a běžný Evropan na ně nemá a nechce je.

Ale třeba to bude jako u velkých šelem. Na změně ochranného statusu vlka se v Evropě začalo pracovat až ve chvíli, kdy vlk zadávil poníka předsedkyně eurokomise Ursuly von der Leyenové. Najednou se ukázalo, že problém, na který roky upozorňovali farmáři z horských oblastí, skutečně existuje. Zdá se, že některé evropské politiky nelze přesvědčit argumenty, statistikami ani zkušeností tisíců lidí. Potřebují vlastní osobní zážitek. Elektromobil musí nejprve nechat stát na parkovišti. Vlk musí nejprve přeskočit jejich plot. Důležitější otázka proto zní: jak se s politiky, kteří kážou vodu a pijí víno, vypořádat demokraticky?

V politice se takový odstřel provádí u volebních uren. Ty unijní sice proběhnou až v roce 2029, ale ministři členských států a europoslanci mají možnost mířit už dnes. Každým odmítnutým nesmyslným návrhem, každou zbytečnou regulací vrácenou k přepracování a každým hlasem pro zdravý rozum mohou pomoci zachránit evropské občany před dalšími experimenty. A možná tím zachrání i samotné eurokomisaře. Třeba od nekonečného čekání u nabíječek. Nebo od argentinských steaků dovážených přes půl světa, zatímco nám kážou třeba o emisní stopě hluboké orby.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR