Na koni se cítí i bývalý premiér Petr Fiala. A to natolik, že z Malé Strany už opět vyrazil mezi prostý lid. Tentokrát to nebyl německý řetězec Lidl a regál s Nutellou, ale česká „Pumpa“ Andreje Babiše. Na ní chtěl Fiala demonstrovat „Babišovu drahotu“ v nejryzejší formě.

Ceny pohonných hmot na úrovni roku 2022, a to na pumpě, která přímo patří současnému premiérovi. Kdo se směje – a v případě Petra Fialy cukne koutkem – naposledy, ten se směje nejlépe.

Pomiňme teď skutečnost, že ona čerpací stanice byla jen korunu nad nejlevnější konkurencí, zatímco všude na dálnici D1 se už tankovala nafta za cenu 50+. Že minulá vláda ve snaze přesměrovat toky ropy a ropných derivátů diverzifikovala vytvořením větší závislosti na USA a Perském zálivu, tedy na stranách současného konfliktu. A že naopak případný přídělový systém v režii Andreje Babiše spouští oprávněně u většiny obyvatel ve vzpomínce na covidové řízení Česka jako firmy posttraumatickou stresovou poruchu. Pojďme se raději podívat na skutečnou cestu k levnějším pohonným hmotám.

Jezděme bio!

Může k ní přispět (nejen) Babiš. Jde totiž o biopaliva. Zatímco v roce 2022 se válčilo na Ukrajině, jež je významným světovým producentem obilovin a olejnin, nyní se válčí tam, kam se potraviny dovážejí, a tudíž cena zemědělských komodit na rozdíl od PHM nereaguje. Biosložka do nafty (MEŘO) je tak levnější než nafta, a to samé bioetanol v případě benzinu. Proč tedy nepřejít na biopaliva a skutečně se zbavit závislosti na komkoliv mimo Evropu? Matematicky i strategicky to smysl dává.

To by ale nesměla vítězit ideologie a představa, že všechna biopaliva a jejich suroviny vyrábí Agrofert (ani zdaleka ne). Tedy u nás doma zaslepený antibabišismus a v Evropě zase honba za klimatickou neutralitou a mnutí rukou nad tím, že teď konečně začneme chodit pěšky nebo jezdit na koni. Škoda jen, že Čína v mezičase jezdí rychlovlakem.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR