Peníze vládnou světem, nejbohatší Američané mají k Izraeli blízko a kampaň J. D. Vance, Marka Rubia nebo ještě víc ze řetězu utrženého Trumpa pro volby 2028 se holt sama nezaplatí. „Jestli si, Donalde, ten Írán neprosadíš, tak seš u mě mrtvej prezident,“ řekl už podruhé v tomto mandátu Netanjahu Trumpovi.

To samé dost možná slyšela předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová od německého kancléře Friedricha Merze v souvislosti s obchodní dohodou EU-Mercosur. Tu sice ještě neschválil Evropský parlament, dokonce ji poslal k Evropskému soudnímu dvoru k posouzení kompatibility s unijním právem, i Rada ji jako první obchodní dohodu v historii neschválila jednomyslně, a přesto se Evropská komise ústy své předsedkyně rozhodla pro její provizorní spuštění. Německo zkrátka dohodu moc a moc chce – a od toho tam má svoji předsedkyni Evropské komise, aby dohoda byla. Evropský parlament, Evropský soudní dvůr, ale také třeba Francouzi a Poláci se mohou jít třeba klouzat.

Mimochodem, jsou to ti stejní Poláci, kteří ústy svého ministra zahraničí Radosława Sikorského nevidí v EU žádný demokratický deficit. Podle některých opozičních politiků si pan Sikorski v Mnichově, kde demokratičnost EU hájil, našeho ministra zahraničí Petra Macinku „namazal na chleba“. Teď to vypadá, že lekci z demokratického deficitu dostali Poláci a (ne)slušně si je namazala na chleba Ursula.

Mimochodem, krásný příklad demokratického deficitu, o němž se moc nemluví, je tzv. sanitární kordon. V podstatě je to podle unijního mainstreamu „nedemokratická opozice“, čti: pravicové strany, které chtějí Brusel patřící jednotlivým národům, nikoliv národy patřící Bruselu. Ty, ač demokraticky zvoleny, mají relativně malou šanci na prosazení vlastních pozměňovacích návrhů, protože, jak by řekla stará Škopková ze Slunce, seno..., pro levicovější strany „nadobro skončily a jsou ee“. Na druhou stranu Poláci mají takových poslanců 5 z 53, zatímco Česko hned 9 z 21, takže je jasné, že někdo je „demokraticky“ mazán na chleba příležitostně – a někdo zcela systémově.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR