Takový svět už jsme tu kdysi měli a alespoň mně se při podobných apelech vždy vybaví starý kreslený vtip, ve kterém jeden pračlověk říká druhému: „Hele, já tomu nerozumím. Jíme bio, celý den jsme v pohybu na zdravém vzduchu – a stejně umíráme ve třiceti.“ Pokud bych byl totiž jen zčásti demagogický jako zmíněný článek, mohl bych tvrdit, že delší doba dožití přímo koreluje s tím, jak se ve světě začaly využívat přípravky na ochranu rostlin. Tak se totiž správně překládají pesticidy, nikoliv „jedy či chemie“, jak se často dočteme v podobně manipulativních článcích.

Ještě větší demagog by pak jako příklad uvedl třeba takové Japonsko, které má téměř nejvyšší spotřebu pesticidů na světě (je tam teplo a vlhko, což svědčí škodlivým organismům, jako jsou třeba plísňové choroby) – a zároveň má jednu z nejdelších průměrných dob dožití (cca 85 let). Odborníci se přitom shodují, že se na tom výrazně podílí právě tamní pestrá strava plná ovoce a zeleniny – ano, i přípravky ošetřených. Na co totiž nejen Pesticide Action Network zapomíná, je skutečnost, že přípravky na ochranu rostlin nechrání jen samotnou rostlinu a její plody, ale také jejího konzumenta. Jestli je třeba taková plíseň škodlivá pro rostlinu, není její škodlivost zanedbatelná, ani co se týče zdraví člověka.

Nicméně zpět k onomu článku. Ten totiž záměrně vynechává skutečnost, že existuje něco jako přípustné maximální limity reziduí, tedy takové limity, které zaručí, že ošetřená plodina na rozdíl od té s choroboplodnými zárodky škodlivá pro zdraví není. O tom, že čeští pěstitelé tyto limity dlouhodobě plní, a to s náskokem před dovozovou konkurencí, pravidelně procházejí státními kontrolami a audity samotných odběratelů, se taktéž mlčí. Pravda je totiž mnohem méně šokující než manipulativní lži s cílem vystrašit, donutit kliknout a sbírat zhlédnutí a lajky.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR