Již od rozbřesku v úterý dne 20. ledna se tak, jak to u zemědělských protestů bývá, do Štrasburku sjížděly traktory, čehož si při ranním joggingu všimla i česká europoslankyně STAN Danuše Nerudová, a protože nejspíš musela kolonu oběhnout, jala se napsat nerudný komentář na sociální sítě. Poněkud neoriginálně se zemědělcům po „fialovsko-stanjurovsku“ vysmála za příliš moderní traktory a za to, že vlastně nevědí, proti čemu protestují. Celé to pak doplnila tím, že vlastně zemědělce nemá ráda, respektive má ráda jen ty malé, „co nejsou součástí holdingu“.

Ve středu pak Nerudová (jako mnozí její tuzemští kolegové, čest a poděkování patří výjimkám) hlasovala proti tomu, aby soulad dohody s unijním právem přezkoumal Evropský soudní dvůr. Přitom kdo jiný než bývalá rektorka bývalé Vysoké školy zemědělské (dnes Mendelova univerzita) bránící malé zemědělce by měl Mercosur odmítnout? Vynechme stranou povzdech nad tím, že rektorka zemědělské univerzity nepozná nový traktor od dvacet let starého, to se nicméně v Brně, kde sice dávno nechcípl pes, ale kde nějakou dobu skomírá a za konkurencí dvacet let zaostává největší tuzemský výrobce traktorů Zetor, dá pochopit. Co se ale nedá pochopit, je právě ten rozpor mezi „já mám ráda ty malé“ a „oni nevědí, proč protestují“.

Vážená paní europoslankyně, právě ti malí francouzští, italští, polští a mnozí další zemědělci moc dobře vědí, proč protestují. Právě proto, že jsou malí a že je obrovské farmy a neregulované dovozy z Jižní Ameriky s vaší podporou spíše dříve než později jednoduše zlikvidují. Možná by paní europoslankyni (a nejen jí) neškodilo také objevit Ameriku, respektive tamní naprosto neregulované průmyslové zemědělství, aby si uvědomila, že když unijní farmář soutěží s tamními mamutími průmyslovými farmami, je to, jako kdyby běžec soutěžil s Ferrari. A takový závod by si ani ona na Facebook nepověsila.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR