Kdo ví, jak by původní a stále ještě (i když při dnešní úrovni školství dost možná vítězí televize a sociální sítě nad učebnicí) známější Karel Havlíček, tedy ten Borovský, reagoval na to, že Čechové mají opět vlastní svrchovanost a parlament, a zda by se podivil, že v něm zasedají právě Piráti. Možná by si pomyslel, že země české opět sahají až k Jadranu jako za Přemysla Otakara II. a české moře nejspíš nestřeží profesionální námořnictvo, ale nájemní bukanýři.

Chození pozpátku pak mají jako pozůstatek svého působení v rakouské flotile, respektive jako relikt koalice s Rakušanem. Možná by se nedivil tomu, že po téměř čtyřech stech letech v rakouském žaláři národů naopak nebyl místopředsedou české Sněmovny zvolen Rakušan. Asi by se naopak podivil nad smířlivým pohledem některých nově zvolených poslanců vůči Rusku, které adoroval, dokud ho sám nenavštívil, což okomentoval slovy: „Odjel jsem do Ruska jako Slovan a vrátil jsem se jako Čech. Je to země bídy, zmaru, chlastu a rozsáhlých literárních děl o zmaru, bídě a chlastu.“

A jak by se asi Havlíček Borovský díval na novodobý žalář národů, tedy Evropskou unii, která se z hlediska politického systému v mnohém Rakousku-Uhersku podobá? Možná by si jako u tehdejšího mocnářství všiml, že Evropě začíná ujíždět vlak. I on by viděl, že ještě před 20 lety znal celý svět značky mobilních telefonů jako Siemens, Ericsson nebo Nokia. Podobně to bude s auty a značkami jako Peugeot, Mercedes nebo Volkswagen. Nějaký Mercosur, který obětuje evropské zemědělství, to evropské greendealové chození pozpátku, mimochodem hojně podporované Piráty a jejich europarlamentní frakcí Zelených, už nespraví.

Psala by média o Borovském i přes jeho realistický pohled na „velkého medvěda“ jako o „proruském dezolátovi“? Musel by do vyhnanství třeba do Grónska? Určitě horší než Brixen, ale možná jen do doby, než by si pro Grónsko přišel někdo, kdo už kouká dopředu, místo toho, aby chodil pozpátku…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR