Na oddech má právo každý. Zvlášť když za sebou má čtyři roky úmorného obstruování v opozici, náročnou kontaktní (v případě holí ozbrojených důchodců někdy až příliš kontaktní) kampaň a dva týdny umravňování politicky méně zkušených potenciálních koaličních partnerů. Zejména poslední dění by znavilo i větší nezmary. Otázkou je, kolik takových zvyklých pracovat 24/7 často k nelibosti svých stranických či vládních kolegů v Česku a v politice vůbec je.

Popřejme tedy budoucímu premiérovi relax fyzický i duševní (snad to nebudou turecké lázně) a podívejme se na rozpočet. Nikoliv ten národní, kolem nějž je – a ještě bude – pořádná mela, která dozajista budoucímu předsedovi vlády na klidu nepřidá, ale na ten unijní. Ten je po negativních zkušenostech před dvaceti lety stabilizován sedmiletým maximálním výdajovým rámcem (víceletý finanční rámec), a hlavně je na rozdíl od státního rozpočtu ČR zpravidla vyrovnaný, tedy příjmy by se měly rovnat výdajům.

A v tom je jádro pudla, jak kdysi poprvé ve Faustovi napsal krajan současné šéfky eurokomise, Johann Wolfgang von (nikoliv der Leyen) Goethe. S tím, jak stále bobtná míra regulací (v Evropě se říká ambicí), roste počet úředníků regulace vymýšlející a kontrolující a přibývá agend, rostou také výdaje. Během covidu si pak Komise jménem členských států na nové agendy, hlavně (správně eurosocialisticky zelenou) obnovu po covidu půjčila jeden bilion eur. Ty bude muset začít od roku 2028 splácet, což by si vyžádalo 25 % současného rozpočtu.

Proto Komise v červenci přišla s návrhem, aby každý budoucí rozpočet byl covidový, tedy navýšený o téměř bilion eur s tím, že to zaplatí členské státy a nové daně včetně emisních povolenek. To se ale nelíbí nejen Německu, které do rozpočtu aktuálně přispívá nejvíce, ale ani europoslancům, které čekají v roce 2029 volby. I zemědělci mají platit emisní povolenky, jež jim pak Komise vrátí přes o čtvrtinu snížené dotace, které dostanou třeba za to, že budou méně produkovat. To by bylo, abychom s tímto přístupem ten blahobyt v Evropě nevybudovali…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR