Zkrátka nechtěné dítě jménem Green Deal počaté z „mladické“ nerozvážnosti Andrejem Babišem (i když reálně má toto dítě 27 otců a dvě matky – mocichtivou šéfku Komise Ursulu von der Leyenovou a především „zeleného blázna“ Franse Timmermanse) a později nejen během českého předsednictví vychovávané Petrem Fialou nám řádně přerostlo přes hlavu.

Základní komunikační poučka politika praví, že za vše špatné může buď Brusel, či politický oponent. Když je pak možné veřejnosti naservírovat obojí dohromady = značka ideál. A tak stejnou taktiku praktikují s úpravou pro svůj komunikační styl v podstatě oba pánové. Jak to tak v předvolebních kláních bývá, přijdou WhatsAppem, respektive se na sociálních sítích ve prospěch jedné i druhé strany objeví vyhraněnější narativy hraničící s konspirační teorií. V případě bývalého předsedy vlády jsme se mohli dozvědět, že základní architekturu Green Dealu podepsal, protože v něm viděl příležitost postavit za evropské prostředky další „Čapák“, a že Petr Fiala lehce tápající v angličtině podepsal Fit for 55 v domnění, že se jedná o cvičební program pro drahou polovičku tehdy na prahu páté dekády, nikoliv závazek snížení emisí CO2 o 55 % ve srovnání s rokem 1990.

Já bych více věřil tomu, že oba pánové podlehli tehdy převládajícímu přesvědčení. V roce 2020 to v případě Babiše byl slogan, že Green Deal je příležitost, jak získat pro český průmysl prostředky na modernizaci a inovace (což tehdy hlásali průmyslníci), a v případě Fialy zase šance, jak se zbavit závislosti na fosilních zdrojích od ruského agresora (což zase hlásala média).

Té jsme se alespoň dle předvolebních billboardů zbavili, stejně jako se Evropa kvůli uhlíkově plánovanému hospodářství zbavila konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. Co se týče investic do průmyslu, zůstává spíš otázkou, zda bude, pokud neskončí Green Deal i s von der Leyenovou, vůbec co modernizovat. Uvidíme, co budou oba pánové říkat po volbách. Když ptáčka lapají…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR