I proto se pro letní měsíce vžil termín „okurková sezona“. Já mám nicméně jako spotřebitel a otec dvou malých dětí okurkovou sezonu rád. Okurky jsou totiž prima osvěžující letní svačinka a po neukázněně hodujících ratolestech se uklízejí (a v rámci snižování potravinového odpadu také dojídají) lépe ve srovnání třeba s takovými drobivými a tvrdnoucími rohlíky.

Navíc co je v „sezoně“, toho bývá větší nabídka, a proto to také bývá levnější. Jeden by si mohl myslet. V silně oligopolním prostředí obchodních řetězců v České republice to tak ale docela neplatí. A to i přesto, že se nás lobbisté zahraničních supermarketů snaží právě v okurkové sezoně přesvědčit, že tu kolosy s takřka celoevropským působením a stamiliardovými obraty jen v Česku (nikoliv zisky, ty se musí danit) trpí pod nadvládou dodavatelů, kterých je u nás v případě zeleniny už opravdu poskrovnu.

A v tom je právě zakopaný pes, i když tentokrát v tom Horst prsty neměl. Jak u okurek, tak třeba u jablek platí, že v okamžiku dostatku domácí nabídky jdou ceny dolů. Když se musí zboží vozit z kdejaké „tramtárie“, jde cena nahoru. A jsou to zahraniční řetězce, které v Česku rozhodují, od koho a co koupí, kolik mu za to zaplatí a jaké zboží (včetně provenience) a hlavně za kolik budou prodávat.

Okurky jsou tak nejdražší zhruba do května, později začínají zlevňovat. I když se jim v poslední době moc nechce. Český zákazník si totiž asi podle řetězců už na drahotu zvykl. Dobře to bylo vidět vloni v létě, kdy zemědělec za kilo salátových okurek dostal cca 24 korun, zatímco řetězce je prodávaly za 44 Kč. Letos dostávají zemědělci dokonce ještě o něco málo méně, nicméně řetězce prodávají už za 49 Kč. Obchodníci samozřejmě můžou reagovat tím, že jim meziročně narostly náklady na práci, energie (tam už asi ne) a tak dále.

Náklady ale rostou i zelinářům. Těm to ale do cen nikdo nepromítl. Čím to asi bude? Kdo tu určuje ceny? Kdo tu vlastně dává zemědělcům, ale i spotřebitelům tu největší nakládačku?

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR