- Agrární komora
- Agroweb
- Agris
- Asociace soukr. zemědělství
- Agronavigátor - ÚZEI
- Moravskoslezský kraj
- Min. zemědělství
- Min. pro místní rozvoj
- Min. životního prostředí
- Státní zem. interv. fond
- Český statistický úřad
- Sbírka zákonů
- Obchodní rejstřík
- Portál veřejné správy
- Vláda ČR
- Evropská unie
- Státní správa
- Poradci MZe
- Krajská informační střediska
- Infovenkov
- 26. srpen 2025:
Kompost a jeho výhody - leták
Informační leták, kte ... více - 21. srpen 2025:
AGRObase - magazín Agrární komory České republiky rok 2025
číslo 8/2025&nbs ... více - 22. červenec 2025:
Bramborářský seminář v Březové
Bramborářský seminář 5. srpna 2025 o ... více
MF DNES: Drahá okurková sezona. Kdo komu dává „nakládačku“
Mladá fronta DNES/Hovory z lán(ů)
Prázdniny bývají, alespoň co se týče sdělovacích prostředků, jakýmsi „hluchým“ obdobím. Poslanci i vládní kabinet mají „zasloužené“ volno, čtenáři, posluchači či diváci si kromě dovolenkového relaxu rádi dopřejí také informační detox, a kdyby nebylo aljašského summitu Trump–Putin na světové scéně, respektive poslanecké „Války Roseových“ na scéně domácí, neštěkl by letos po zprávách ani pes. Zvláště, pokud by mu hrozila fyzická likvidace.
I proto se pro letní měsíce vžil termín „okurková sezona“. Já mám nicméně jako spotřebitel a otec dvou malých dětí okurkovou sezonu rád. Okurky jsou totiž prima osvěžující letní svačinka a po neukázněně hodujících ratolestech se uklízejí (a v rámci snižování potravinového odpadu také dojídají) lépe ve srovnání třeba s takovými drobivými a tvrdnoucími rohlíky.
Navíc co je v „sezoně“, toho bývá větší nabídka, a proto to také bývá levnější. Jeden by si mohl myslet. V silně oligopolním prostředí obchodních řetězců v České republice to tak ale docela neplatí. A to i přesto, že se nás lobbisté zahraničních supermarketů snaží právě v okurkové sezoně přesvědčit, že tu kolosy s takřka celoevropským působením a stamiliardovými obraty jen v Česku (nikoliv zisky, ty se musí danit) trpí pod nadvládou dodavatelů, kterých je u nás v případě zeleniny už opravdu poskrovnu.
A v tom je právě zakopaný pes, i když tentokrát v tom Horst prsty neměl. Jak u okurek, tak třeba u jablek platí, že v okamžiku dostatku domácí nabídky jdou ceny dolů. Když se musí zboží vozit z kdejaké „tramtárie“, jde cena nahoru. A jsou to zahraniční řetězce, které v Česku rozhodují, od koho a co koupí, kolik mu za to zaplatí a jaké zboží (včetně provenience) a hlavně za kolik budou prodávat.
Okurky jsou tak nejdražší zhruba do května, později začínají zlevňovat. I když se jim v poslední době moc nechce. Český zákazník si totiž asi podle řetězců už na drahotu zvykl. Dobře to bylo vidět vloni v létě, kdy zemědělec za kilo salátových okurek dostal cca 24 korun, zatímco řetězce je prodávaly za 44 Kč. Letos dostávají zemědělci dokonce ještě o něco málo méně, nicméně řetězce prodávají už za 49 Kč. Obchodníci samozřejmě můžou reagovat tím, že jim meziročně narostly náklady na práci, energie (tam už asi ne) a tak dále.
Náklady ale rostou i zelinářům. Těm to ale do cen nikdo nepromítl. Čím to asi bude? Kdo tu určuje ceny? Kdo tu vlastně dává zemědělcům, ale i spotřebitelům tu největší nakládačku?
Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR