Asi málokdo by si totiž před rokem vsadil, že blízkovýchodní konflikt bude jedním z viditelnějších témat tuzemských podzimních sněmovních voleb. Žádný bitcoin, žádná „drahota“, žádná Ukrajina, ale Palestina.

Předvolební mítinky jsou totiž krom velmi přirozeně působící adorace z publika ve stylu „Jak vy to, pane předsedo, děláte, že se vám všechno tak daří?“ pravidelně okořeněny vystoupením poměrně agresivních mladých levicových aktivistů. Ti obviňují končící vládu z přespřílišné podpory Izraele a faktického podílu na údajné genocidě Palestinců.

Zastánci konspiračních teorií by si mohli myslet, že si snad volební štáb ODS tuto neduživě působící omladinu zaplatil, aby dnes v progresivistické koalici upoutaná ODS působila pravicověji. Možná pan profesor Fiala takto své svěřence z brněnské fakulty sociálních studií vyučuje v praxi umění politické diskuse. Pravda, že transparenty jako „LGBT osobstvo podporuje Palestinu“ jsou tak trochu argumentačním vlastním gólem ve stylu „kuřata podporují KFC“, ale snaha se jim upřít nedá.

Protože konspirační teorie alespoň do doby, než dojde k jejich potvrzení, do civilizované diskuse nepatří, je třeba hledat jinde. Mladická nerozvážnost? Možná. Následování Grety Thunbergové, která přesedlala z klimatické posedlosti na izraelsko-palestinský konflikt a sama jde v zarputilosti příkladem skoro jako Švejkův Bouška z Libně, kterého za večer osmnáctkrát vyhodili od Exnerů a vždycky se jim tam vrátil (takovej byl vytrvalej, že se moh stát ministrem)? Nebo to celé včetně Grety, respektive jejích rodičů někdo platí a čeká, až se mu investice vrátí?

Gretě jsme se za její páteční záškoláctví a autistickou fixaci na problematiku globálního oteplování také kdysi smáli. Pak přišel Green Deal (který mimochodem nikdo nezrušil), emisní povolenky, zdražení energií, stagnující hospodářství – a to už tak k popukání nebylo a není. Co to bude teď?

Výdaje na zbrojení ve výši 5 procent HDP nejen kvůli Ukrajině, ale nově také kvůli blízkovýchodním tahanicím? I tady platí „Cui bono?“, tedy v čí prospěch? A nezbývá než se divit mladým levicovým aktivistům, že jim nevadí socializace nákladů a privatizace výnosů, které s sebou taková panika vždycky nese. Asi by to chtělo chodit do školy i v pátek…

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR