Předvolební kampaň přitom reaguje více na průzkumy preferencí než na skutečné problémy či obavy voličů. Mezi strašením Babišem na straně jedné a Fialou na straně druhé, bruselským diktátem, ruským imperialismem, Trumpem, Ficem a dalšími více či méně reálnými a závažnými hrozbami se začínají ztrácet konkrétní témata. Přitom poslední volby o konkrétních tématech z větší či menší části byly. Po rekordních covidových deficitech a vládnutí na základě průzkumů veřejného mínění se představa štíhlého, efektivního státu, který nebude podnikatele zbytečně obtěžovat a daňového poplatníka zatěžovat, jevila jako velmi atraktivní.

Po čtyřech letech tu ale stále máme vládnutí na základě veřejného mínění, vyšší daně a přebujelý byrokratický aparát. Ačkoliv se už nyní může veřejně mluvit o tom, že Evropská komise to s regulatorní smrští nařízení a směrnic za posledních pět let přehnala natolik, že se tu takřka nedá podnikat, reálná změna nepřichází nebo trvá pomalu. Otázka je, jestli si ono vůbec či pomalu můžeme dovolit.

Příští český kabinet, ať už ho bude tvořit kdokoliv, bude čelit pořádně zamotané situaci. Nejen napjatý státní rozpočet, ale i věci s tím bezprostředně související, jako je stárnoucí populace, migrace, náklady na zdravotnictví, školství, stagnující hospodářství, nekonkurenceschopný průmysl. To všechno jsou problémy, které nelze řešit jen odkazem na neschopnost předchůdce či politického oponenta nebo na základě momentálních nálad ve společnosti. Tyto problémy je potřeba nikoliv hladit, ale rozseknout.

Jednoho takového „sekáče“ mají i v USA, po sto dnech ve funkci má nejnižší podporu voličů v historii naměřenou po uplynutí tří měsíců ve funkci. Nabízejí se tedy tři otázky. Přežijí takovou nepopularitu republikáni? Přežijí takovou léčbu šokem samotné Spojené státy? Vrátí se od sekání zpátky k hlazení? A konečně poslední: jak to bude u nás?

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR