Když Vance vyzdvihoval mnichovské paláce, staleté chrámy, z nichž je cítit dech dějin, ještě se tleskalo. A to ani nebyl na Oktoberfestu! Když ale podobně jako Nick Carter ve filmu Adéla ještě nevečeřela poznamenal, že Evropa je v rozkladu, protože si nedokáže zajistit ani vnitřní, ani vnější bezpečnost, byla reakce publika vlažnější než talián zabalený v Národních listech.

Vance je na rozdíl od Trumpa schopným rétorem a do své přezíravosti zapojil i část diplomacie, nicméně vzkaz pro ty, kterým to ještě po nástupu Trumpa nedošlo, byl jasný. Jestli si chce Evropa hrát na zachránce světa, ať si to dělá sama. Současnou americkou administrativu bude zajímat především životní úroveň a bezpečnost v USA legálně žijících občanů. Evropě, která ekonomicky stagnuje a až zbytečně často zažívá migrantské „radovánky“, v nichž je vražedným nástrojem nůž nebo auto, doporučil, ať dělá v zájmu svých obyvatel to samé.

V USA se masivně osekávají veřejné výdaje a oteplování planety (klimatická změna) či společnosti (problematika LGBT) tam teď politiky na rozdíl od Evropy nezajímá. Pokud si chce Evropa hrát na vojáky, má si to podle Vance zaplatit sama. O což se třeba Česko muniční iniciativou snažilo, to nicméně Trump nazval prodlužováním války a přirovnal to k placení v restauraci, kde USA platí účet za celý stůl – a Evropa přidá padesátku na spropitné.

Hlavním tématem Vancova projevu byla nicméně svoboda projevu. Když si v některých státech Evropy dovolíte říct cokoliv proti „aktuální pravdě“, čeká vás cenzura, v horším případě dokonce vězení. Takže kdybyste někde slyšeli, že Green Deal není příležitost a že tuhle válku nevyhrajeme, nezapomeňte to ohlásit příslušným úřadům. Nebo se dokážeme v něčem z USA poučit?

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR