Z této rovnice se těžko mohou zrodit levné potraviny, po kterých občané i politici volají. Evropa je od února 2022 v podivné válce s Ruskem. Čeští zemědělci se už dávno předtím ocitli v křížové palbě mezi dvěma bloky: Babiš a Antibabiš. Naposledy naším směrem vyšla ne úplně korektní salva z Úřadu vlády. Nejsem sice mluvčí Agrofertu, na který komentář primárně mířil, ale jsem mluvčí tisíců dalších zemědělců, které šrapnely z projektilu letícího ze „Strakovky“ zasáhly, proto musím reagovat.

Premiér v komentáři pro Právo dne 14. září mimo jiné tvrdil, že zisk sektoru v roce 2022 vzrostl o 142 %. To ale není oficiální statistika Českého statistického úřadu. Jde o interní šetření Zemědělského svazu. To vycházelo z účetnictví vybraných podniků, a hlavně vyčíslovalo hodnotu zásob, nikoliv jejich zpeněžení. Meziročně přitom byl stav zásob před sklizní o 40 % vyšší.

Trh s obilím stojí kvůli ukrajinským dovozům a cena obilovin i olejnin mezitím klesla o 50 %. ČSÚ v nejnovější statistice přitom vyčísluje nárůst zisku mezi lety 2021 až 2022 jen o 28 %. To je jediné oficiální, i když ne tak senzační (a v ničem se od zbytku Evropy nelišící) číslo. Navíc máme září roku 2023, kdy je situace na trhu opačná a hospodářský výsledek kvůli vyšším nákladům taktéž.

Proto je premiérův komentář minimálně z hlediska načasování nevhodný. Rýpanec o údajných problémech s kvalitou českých potravin je pak zcela v rozporu s tím, co říkají dozorové orgány i ministr zemědělství.

Ministr je jen člověk a nedokáže zázraky. Jako teolog by ale mohl jinému křesťanovi, premiérovi a hlavně jeho PR teamu, přečíst úryvek z knihy Sírachovcovy: „Vzpomeň konce a přestaň nenávidět.“ Na konci – a tím nemyslím konec volebního období – nebude nás věřící soudit Babiš, Okamura ani Rajchl, ale někdo úplně jiný. A jako latiník by mu pak mohl připomenout: „Aquila muscas non capit.“ Tedy orel much nelapá.

Autor: Jan Doležal, prezident Agrární komory ČR