Sociální vazby jsou základním prvkem zdraví společnosti a jejich absence či nízká kvalita přináší značné náklady/významné dopady na zdraví, zaměstnanost, vzdělání a občanskou angažovanost (ohrožení je vyšší u socioekonomicky znevýhodněných, starších, samostatně žijících, mužů a mladých). Tyto individuální i společenské náklady spojené se sociální izolací, osamělostí, odpojením či distančním kontaktem získávají stále větší uznání. Vlády v průmyslově vyspělých zemích formulují národní strategie/plány v této oblasti a začínají více posilovat sociální propojenost (zlepšování přístupu ke kvalitní sociální infrastruktuře/fyzickým prostorům, které podporují propojení, včetně knihoven, parků, komunitních organizací nebo komerčních zařízení, která podporují socializaci; vytváření bezpečných online platforem pro budování komunity). Význam potřeby posilovat socializaci lze vidět ze vzorků osmi případových studií - např. ve více než 20 evropských zemích se 10 % populace cítí nepodporováno ostatními, 8 % respondentů uvádí, že nemá blízké přátele, a 6 % respondentů prožívá osamělost.

Sociální propojenost lze podpořit mj. prostřednictvím aktivit založených na potravinách (pěstování, příprava, konzumace nebo redistribuce). Připojení se k jídlu, k zahradničení nebo k síti kuchařských skupin snižuje stigma sociální izolace. Diverzifikace zdrojů potravin představuje významný mechanismus posilování celkové odolnosti společnosti. Jídlo mívá navíc kulturní význam a představuje tak silný způsob sociálního propojení/mezikulturní výměny/sdílení (umožňuje lidem přistupovat k paměti, identitě, tradici – viz např. halal/košer postupy). Roste tak význam zahrad, kaváren, jídelen a kuchyňských prostorů jako „třetích míst“ (vedle domova a formální instituce) posilujících „sociální infrastrukturu“ mj. tím, že znovu aktivují a znovu využívají často podhodnocené místní zdroje/majetek (nevyužité pozemky, objekty, místa). Spojení aktivit založených na potravinách s nízkoprahovým přístupem vytváří společenskou hodnotu a zároveň přispívá ke zdravotním, environmentálním a ekonomickým cílům (zvyšování biodiverzity, snižování odpadů/plýtvání, podpora městské zeleně a místní produkce potravin, produktivní využití půdy, podpora zdravých stravovacích návyků, fyzické aktivity, rozvoje dovedností, týmové spolupráce, vzájemná podpora/pocit společného úspěchu).

S ohledem na časté výzvy (zejm. finanční nejistota, personální limity a cenově nedostupný fyzický prostor pro aktivity spojené s jídlem) související s poskytováním bezplatných/nízkonákladových aktivit kolem potravin (umožňujících realizaci v socio-ekonomicky znevýhodněných oblastech nebo účast cílových sociálních skupin) je klíčová centralizace organizačně/technického fungování (fundraising, přijímání peer-konzultantů/dobrovolníků, vývoj sdílených směrnic/nástrojových/provozních manuálů pro standardizaci postupů, dodržování administrativních/regulačních pravidel, hygienických/stravovacích standardů, ale také zajišťování silných podpůrných sítí/platforem/školení pro peer-konzultanty/dobrovolníky exponované v přímém kontaktu s ohroženými účastníky). Dalším stabilizujícím prvkem mohou být partnerství s obcemi, školami, komunitními centry, místními zdravotnickými zařízeními a dalšími subjekty (pro získání nezbytného přístupu k prostorám, ke standardním kuchyním/dostatečnému zázemí, vybavení kuchařskými nebo zemědělskými nástroji, ke krizové podpoře / snazšímu získání případných klinických doporučení pro zranitelné / vysoce potřebné účastníky aktivit).
 

Zpracovalo: Oddělení zahraničně obchodní spolupráce MZe, 14. října 2026
Kontakt: radek.stransky@mze.gov.cz