Důvodem je skutečnost, že modernizace obchodní dohody mezi Mexikem a EU zahrnuje ochranu zeměpisných označení (GI) pro různé evropské produkty včetně sýrů, jako jsou Parmigiano Reggiano, feta nebo manchego. Tato ochrana však vyvolala obavy ve USA, které zastávají názor, že některé z těchto názvů se již staly obecnými označeními a že američtí výrobci by je měli mít možnost nadále používat při uvádění svých produktů na mexický trh.

Za tímto sporem stojí dva odlišné modely výroby a obchodování s potravinami. Evropská unie, která je díky své gastronomické a kulturní rozmanitosti celosvětově velmi uznávaná, vytvořila systém, v němž jsou určité produkty spjaty se svým místem původu, výrobními postupy a regionálními tradicemi. Zeměpisná označení chrání tyto výrobky před napodobováním a omezují používání některých názvů v případech, kdy potraviny nesplňují požadované charakteristiky nebo podmínky označení původu. USA naopak argumentují tím, že řada názvů používaných pro tyto produkty se již stala obecnými pojmy, které jsou po desetiletí součástí jejich potravinářského průmyslu, například parmezán nebo feta.

V této situaci se Mexiko ocitá mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně jsou USA jeho hlavním obchodním partnerem a jedním z nejvýznamnějších dodavatelů agro-potravinářských produktů. V případě sýrů představuje mexický trh pro americké vývozce přibližně 1 miliardu USD ročně. Dovoz (zejména z USA) od 80. let výrazně vzrostl a v současnosti tvoří téměř 30 % spotřeby sýrů v Mexiku. Celkový vývoz mléčných výrobků z Evropské unie do Mexika dosahuje přibližně 200 milionů USD ročně. Na druhé straně modernizace obchodní dohody s Evropskou unií otevírá mexický trh pro větší přítomnost evropských výrobků. Vedle zeměpisných označení zahrnuje dohoda také snížení cel na řadu evropských produktů. V sýrařském sektoru to zvýhodňuje specializované výrobky s vyšší přidanou hodnotou (prémiové produkty), které nepředstavují přímou konkurenci americkým sýrům, protože cílí na odlišný segment trhu. Pro mexické distributory je snížení cel přínosem, jelikož rozšiřuje nabídku těchto výrobků a zvyšuje dostupné možnosti na domácím trhu.

Tento obchodní spor probíhá v důležitém období mexické obchodní politiky. Mexiko na jedné straně pokračuje v ratifikačních procedurách potřebných pro vstup modernizované dohody s Evropskou unií v platnost, zatímco současně vede obchodní jednání s USA a Kanadou v rámci dohody USMCA. Pro USA je prioritou zachovat názvy sýrů jako obecná označení, aby si jejich výrobci udrželi přístup na mexický trh. Evropská unie naopak očekává, že její produkty budou chráněny prostřednictvím označení původu. Tato „sýrová diplomacie“ přesahuje samotný produkt a zdůrazňuje naléhavou potřebu Mexika vyřešit obchodní rozpory se dvěma nejvýznamnějšími trhy pro tuto latinskoamerickou zemi. Na jedné straně musí Mexiko chránit své agro-potravinářské vztahy vzájemné závislosti s USA, na straně druhé musí respektovat závazky vyplývající z jeho obchodních vztahů s Evropskou unií.

Zdroj, zdroj, zdroj
 

Mexiko zaznamenává nárůst vývozu, zatímco produkce obilovin klesá

Mexiko si nadále udržuje pozici agro-potravinářské velmoci v Latinské Americe. Jeho exportně orientované odvětví zajistilo, že se tradiční mexické produkty prosadily na hlavních světových trzích. V prvním pololetí roku 2026 dosáhl vývoz agro-potravinářských produktů hodnoty 27,811 miliardy USD, což představuje meziroční nárůst o 1,7 %. Mezi hlavní exportní komodity patří pivo, tequila, bobulovité ovoce, avokádo a produkty z hovězího masa. Nejvýraznější růst zaznamenaly sektor tequily, jejíž vývoz vzrostl o 21,8 %, a hovězí výrobky s růstem o 8,1 %.

Navzdory tomuto exportnímu úspěchu se však domácí produkce obilovin nevyvíjí stejným směrem. Produkce základních obilnin určených pro domácí spotřebu vykazuje pokles. V roce 2025 dosáhla celková produkce hlavních obilovin v Mexiku (kukuřice, čirok, pšenice, neloupaná rýže, fazole a sója) 31,02 milionu tun. To představuje pokles o 5,9 % oproti předchozímu roku a o 16,2 % ve srovnání s rokem 2023. Pro rok 2026 se očekává pouze mírné oživení o 2,2 % na úroveň 31,71 milionu tun.

Tento trend je ještě zřetelnější při pohledu na delší období. Mezi lety 2018 a 2026 klesla produkce těchto obilovin o 13 %, zatímco sklizňová plocha se snížila o 11,4 %. Situaci dobře ilustruje pšenice, u níž během jediného roku přestalo být oséváno téměř 180 000 hektarů půdy a produkce klesla přibližně o 35 %. V produkčních oblastech mexického státu Sonora se výnosy snížily z přibližně 6,5 tuny na hektar na 4,1 tuny na hektar. To některým producentům způsobilo odhadované ztráty ve výši 7 000 až 10 000 mexických pesos na hektar. K těmto problémům se přidává sucho a vodní krize, které omezují dostupnost vody pro zemědělství. Výsledkem je růst výrobních nákladů i cen obilovin, což dále snižuje ziskovost zemědělců.

Pokles domácí produkce vede Mexiko k větší závislosti na dovozu obilovin ze zahraničí. V prvních šesti měsících roku 2026 dosáhl dovoz agrárně-potravinářských produktů hodnoty 23,278 miliardy USD, což představuje růst o 4,9 %, tedy vyšší tempo než u vývozu. Obiloviny a olejniny dnes tvoří 32,21 % veškerého agro-potravinářského dovozu země, a představují tak nejvýznamnější dovozní kategorii.

Mexiko již patří mezi významné světové dovozce kukuřice, pšenice, sóji, rýže a fazolí, stejně jako dalších potravin, například sušeného mléka a různých druhů živočišných bílkovin. Tento vývoj odhaluje výrazný kontrast v mexickém agro-potravinářském sektoru. Na jedné straně stojí vysoce konkurenceschopné výrobní odvětví, které generuje miliardové příjmy z vývozu nápojů, ovoce, zeleniny a živočišných produktů. Na straně druhé se prohlubuje pokles produkce základních obilovin, což zvyšuje závislost země na dovozu za účelem uspokojení domácí poptávky.

Zdroj, zdroj, zdroj
 

Zpracoval:
César Omar Reyes Valdez
místní zástupce ČR pro agro-potravinářství v Mexiku
tel: +5 249 219 291 41, e-mail: omar.agriculture.mx@gmail.com