V době, kdy kukuřice původem z USA (většinou geneticky upravená) získává stále větší podíl na mexickém trhu, vláda a venkovské komunity zesilují své úsilí o obnovu, ochranu a důstojné zacházení s tradičním pěstováním původní criollo kukuřice.

V současnosti Mexiko dováží velké objemy geneticky modifikované žluté kukuřice, zejména pro průmyslové využití a krmivo pro hospodářská zvířata. Tento jev se zintenzivnil po uzavření Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA) v roce 1994, kdy začala do země proudit americká kukuřice za nižší ceny. Tato závislost však přinesla vysoké náklady: postupnou ztrátu autonomie drobných zemědělců, opuštění tradičních milpas (systémů smíšeného pěstování) a riziko genetické kontaminace původních odrůd kukuřice.

V reakci na to se strategie mexické vlády zaměřuje na „reteritorializaci“ kukuřice. To znamená obnovení její role jako základní potraviny, kulturního a symbolického prvku, posílení agroekologické produkce, místní spotřeby a komunitního rozmnožování původních semen. Zákaz geneticky modifikované kukuřice pro lidskou spotřebu, který platí od roku 2023, je jedním z pilířů této politiky navzdory obchodnímu tlaku ze strany Spojených států amerických v rámci dohody USMCA.

Pro mexickou vládu není původní kukuřice jen rozmanitá barvou, chutí a strukturou - je také zásadním zdrojem odolnosti vůči klimatickým změnám. Přizpůsobená různým ekosystémům – od vysokých údolí Mexika po tropické nížiny – každá odrůda nese hlubokou kulturní hodnotu představující staletí zemědělského poznání, genetického vývoje a přírodního výběru.

Naopak americký model intenzivní monokultury založený na několika geneticky identických odrůdách upřednostňuje průmyslový výnos před biodiverzitou. Ačkoliv je tento model výhodný pro mexický agroprůmysl, představuje riziko komerčního vytlačení původních mexických odrůd a hrozbu, že pyl z transgenních plodin může kontaminovat endemické druhy, což mexická vláda označuje za přímé ohrožení potravinové suverenity.

Pod heslem „Bez kukuřice není země“ se Mexiko nesnaží pouze chránit původní odrůdy kukuřice, ale upozorňuje také na historický a kulturní význam, který tyto endemické odrůdy mají pro mexické zemědělství. Toto úsilí probíhá souběžně s rostoucí závislostí na dovozu kukuřice ze Spojených států amerických, které se mexický agroprůmysl – jeden z nejvíce konsolidovaných na světě – zatím nemůže vzdát.

Zdroj, zdroj, zdroj

Zpracoval:
César Omar Reyes Valdez
místní zástupce ČR pro agro-potravinářství v Mexiku
tel: +5 249 219 291 41, e-mail: omar.agriculture.mx@gmail.com