Většina vnitro-regionálního potravinového obchodu v západní Africe není v oficiálních statistikách zachycena (až 85 %) a v důsledku toho je jeho význam podceňován. V posledních letech jsou však odhady upřesňovány a místo obvyklých 8-15 % se nově uvádí, že po odečtení kešu ořechů a kakaa (dvou hlavních tamních exportních komodit) se cca 38 % západoafrického potravinového exportu odehrává v rámci regionu (při zohlednění statisticky nezachycených obchodních toků až 60 %).

Intra-regionální obchod tak funguje jako stabilizační mechanismus, který pomáhá vyrovnávat regionální nerovnováhy, překlenovat výrobní mezery/šoky/výkyvy sklizní, snižuje rizika a dopady krizí na zabezpečení výživy a současně snižuje vnější závislost regionu na dovozech. Cenové rozdíly mezi státy zde mohou dosahovat až 40 % u základních komodit (např. cena kukuřice v Sahelu může být v období nedostatku až o 30 % vyšší než v pobřežních státech). Motivace pro vnitro-regionální obchod je tedy silná. Napomáhají tomu i hospodářská společenství západoafrických států, sdílené regionální vize, koordinace politik a společné prosazování obchodních závazků nebo harmonizace předpisů.

Silnější zaměření na regionální trhy umožňuje (oproti často upřednostňovaným restriktivním modelům soběstačnosti) využít příležitosti a komplementarity v zemědělské produkci nejbližších zemí pro zvýšení stability v momentech výkyvů. Překážkami pro regionalizaci potravinové suverenity prostřednictvím obchodu zůstávají infrastrukturní omezení/špatná kvalita silnic a logistických uzlů, prodlužování přepravních časů v důsledku velkého počtu kontrolních stanovišť na hlavních obchodních trasách, administrativní/netarifní bariéry limitující místní integrační potenciál (jejich odstranění by umožnilo navýšit obchodní objemy o 50 %) nebo špatné/nedostatečné skladovací kapacity.

Zpracovalo: Oddělení zahraničně obchodní spolupráce MZe, 4.6.2026, Kontakt: radek.stransky@mze.gov.cz